Šuriken at už jakéhokoli tvaru se obvykle držely ve svazcích obsahujících pět smrtelných projektilů,které se v rychlé kadenci daly házet z jakéhokoliv postoje,v každém osvětlení a na různé vzdálenosti.způsoby,jakým se šuriken házely, byly systemizovány do plnoprávného samostatného bojového umění (šurikendžucu).šuriken mohl být také vykován do tvaru hvězdice s řadou ostrých špicí vybíhajících z jejího středu.Tyto hvězdice,které byly také zvány šaken, se obvykle házely rukou s pohybem zápěstí,který jim dal v jejich pohybu rotaci kolem jejich středu-protivníkem byly často zpozorovány, až když bylo pozdě.

Tato zbraň má obvykle železnou nosnou tyč s dlouhou rukojetí a na spoji rukojeti s touto tyčí jsou dva vidlicovité výčnělky směřující dopředu. Některé jsou opatřeny záštitou-cuba. Nosila se zavěšena u pasu nebo i v pochvě zastrčené za pasem. Pravděpodobně vznikla na souostroví Rjúkjú, kde dostala název sai, je známo že obyvatelstvo těchto ostrovů bylo podrobeno krutým zákonům japonských okupantů. Konfiskací všech zbraní byli vůči okupantům bezbanní.Proto začali místní lidé používat jakékoli nástroje,jež měli k dispozici nebo si je dokázali vymyslet a sestrojit, sai se ukázalo tak účiným prostředkem,že ho sami japonští vojáci importovali do Japonska. Slouží zejména k zachycování a odrážení útoku mečem a následný protiútok na nekryté časti těla protivníka. V některých případech se používala i k vrhání. Byla používána hlavně příslušníky policejních jednotek ve feudálním období.

Je to dřevěný hranol s držadlem umístěným na jednom konci hranolu kolmo na jeho délku.Když je s ním točeno a krouženo velkou rychlostí,může tento zdánlivě neškodný nástroj zarazit nebo odklonit úder a poté ho okázale vrátit.

Zdánlivě neškodný doplněk osobního oblečení ,který však mohl být využit mnichy a kněžími jako účiná bojová zbran pro boj zblízka.Sanskrtcký symbol buddhistické náboženské tradice, v tibetském jazyku zvanou dordže a japonsky tokko,a jež měla symbolizovat blesk.Na obou koncích je zakončena ostrými bodci,Užívala se také jako držadlo u obřadních mečů a později se stala součástí buddistického obřadního náčiní.byla odlita z bronzu nebo ze železa a dala se použít k odražení úderu ostré zbraně,poškodit ji,nebo k zasažení úderů na protivníkovy vitální orgány,s aplikací technik a strategických postupů kendžucu nebo tessendžucu.