Sídlo Edo zachvátil mor. Vzduchem se šíří žlutá zimnice a jen ti nejodolnější uniknou strašlivé nákaze. Bojovníci jsou dnes oslabeni a také velmi zranitelní. Dnešní den jsme tedy věnovali především odpočinku a meditaci. Těla jsme nabudili zkouškou síly. Tentokrát hromadnou. Poté už všichni schovali své hlavy před slunečními paprsky a každý se věnoval své práci. Nadšení pisatelé vyráběli příspěvky do naší kroniky, někteří bojovníci trávili čas výrobou šípů pro další úroveň, kdo chtěl mohl složit zkoušku inteligence, kterou prokázal znalostí šesti základních uzlů, a naši muzikanti nás rozveselovali hrou na kytaru a jiné hudební nástroje. Kouzelníci, kteří chtěli dosáhnout druhé úrovně, museli krom znalostí bylin, prokázat i schopnost svých smyslů. Se zavázanýma očima a jen podle vůně se snažili poznat všelijak koření, a dařilo se jim to moc dobře. Takto příjemně jsme strávili první půli dne, dokud nás Nefritová liška nepřivolala k moc chutnému obědu. Relaxací jsme strávili poobědový odpočinek. Největší vlna žluté zimnice už je snad za námi, a tak se bojovníci opět vrhli na trénování boje, který jsme završili turnajem jednotlivců. Bojovalo se s oběma druhy mečů, dlouhými 50 a 90 cm. Bojovníci již ušli opravdu velký kus cesty a jejich bojová technika se výrazně zlepšila, za což jistě vděčí i výcviku od svých učitelů Musashiho a Zatoichiho a také Ninji, který s námi strávil krátký čas a uštědřil nám cenné lekce. Ostatní vydatně povzbuzovali a vítězové si užívali jejich obdivu a uznání. Poté se klan Draků vydal za veliký kopec důkladně očistit svá těla a klan Tygrů mezitím uspořádal soutěž ve vrhání hvězdic. Poté se klany vystřídaly a všichni společně jsme se sešli u večerní krmě a čajového obřadu. Poté byl zapálen slavnostní oheň, kde nás přivítal Tokugawa, aby zhodnotil uplynulý den. Ve vzduchu však viselo napětí a všichni věděli, že jeho slavnostní slova oznamují, že se již blíží poslední bitva, kde se ukáže zda jsme, či nejsme hodni stát se samuraji. Plni očekávání nadcházejícího dne jsme ulehli do našich příbytků.