Ohnivý oř nás vyplivl na zastávce Ostravice, kde jsme se také naposledy před našim putováním shlédli s civilizací. Mocný shogun Tokugawa nás srdečně přivítal a vedl naše kroky na horu Fuji, za legendárními samuraji, jenž osaměle žijí na této hoře, ponořeni do hluboké meditace, a kteří se mají stát našimi příštími učiteli. Jestli tomu ovšem bude osud přát a oni vyslyší naši prosbu. Poté snad jednoho dne se i z nás stanou skuteční samurajové a vstoupíme do služeb Tokugawy. Ale, aby naše cesta nebyla marná, museli jsme prověřit jako první odvahu a zdatnost každého bojovníka. Cestu, která vedla mezi stromy a větrem překonal každý a tak jsme získali shogunovo uznání. Pak jsme stoupali dále výš k vrcholu hory Fuji, jež se skrývala v oblacích. Tady snad najdeme mocné samuraje Musashiho a Zatoichiho, kteří nás naučí jak se stát pravými samuraji. Ale jen naše slova nestačila, abychom je vytrhli z hluboké meditace. Jedinou pomocí byla hádanka. Čínské znaky a jazyk, který jsme se cestou naučili nám byly nápomocny k vyřešení obsahu. Klopotavé údery na tajemné dřevěné zvonítko probudily samuraje. Naše nabídka byla přijata. Než však mohl začít výcvik, museli jsme odhodit všechny světské svazky s okolním světem, a tedy i naše jména. Při obřadu jsme byli pasováni na učně bojovníky a nazváni novými samurajskými jmény. Musashi a Zatoichi nás rozdělili do dvou klanů: Tygr a Drak a naše klanová příslušnost byla označena bojovou páskou. Než zapadlo slunce věnovali jsme se stavbě příbytků, psaní oslavných ód a básní na Tokugawu a od místního domorodce jsme se dozvěděli mnoho užitečných informací o změnách, které se dějí na naší obloze. Poté už večernice ohlásila noc a my jsme se odebrali do svých příbytků spát klidným a narušeným spánkem. Takto vedly první kroky bojovníků na strastiplné cestě stát se samuraji.